Text: Miloš Václav Haták - 08.06.2022/17:30

Pop, pomalá, 

      
Vzpomínám na chvíle kdy jsme byli mladý, ty krásná a já byl plachý, stále věřím že tam někde jsi.     

Refrén: 

Už je to dávno a čas letí, staré časy nikdo nevrátí.   

Tvoje krásné vlasy zakrývaly modré oči, už když jsem byl mladý byl jsem ve tvé moci a věřil, že tam někde jsi.     

Refrén: 

Už je to dávno a čas letí, staré časy nikdo nevrátí.   

Jak tak šel čas, uteklo hodně vody, slunce nám svítilo, měsíc nás chránil, studený vítr odvál smutné vzpomínky, a já stále věřím, že tam někde jsi.  

Refrén: 

Už je to dávno a čas letí, staré časy nikdo nevrátí.   

Alkohol vyprchal, bolestné ráno, hlava bolí, sedím v cizím pokoji, starší muž který vzpomíná a věří, že tam někde jsi.   

Refrén: 

Už je to dávno a čas letí, staré časy nikdo nevrátí.   

Silná káva a dýmka na terase voní, co se v noci stalo hlavou se mi honí, našel jsem svou krásku z mládí, už nemusím hledat dál, budeš navždy modrookou vzpomínkou mojí.   

Refrén: 

Už je to dávno a čas letí, staré časy nikdo nevrátí.   

Jsi modrooká vzpomínka má, jsi modrooká vzpomínka má, jsi vzpomínka má.  

Text: Miloš Václav Haták - 12.06.2022/17:30

Pop, pomalá

 

Ze všech slov básníků, z jejich příběhů, mám pro Tebe jen jedno slovo lásko má, miluji Tě.   

Ano, ano miluji Tě, chytla jsi mě do své sítě, ani já už nepustím Tě, lásko má, miluji Tě.   

Jsi krása, naděje, život, osud, klam, který chci, jsi láska má, miluji Tě.   

Moje srdce buší slova, které v básních nezazní, nevím ani jestli tahle slova, někdy verše rozezní. 

Srdce buší zas a znova lásko má, miluji Tě.   

Jsi změna z níž mám strach, touha na kterou čekám, světlo i tma které mám rád, jsi láska má, miluji Tě.   

Ze všech slov básníků, z jejich příběhů, mám pro Tebe jen jedno slovo, lásko má, miluji Tě.   

Miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě.   

Text: Miloš Václav Haták - 17.06.2022/03:15 

Rychlá veselá, táborová, taková spíš sranda     

Miloval jsem Květu z plátěnýho stanu s dřevěnými dvířky. 

Miloval jsem Květu z plátěnýho stanu, psali jsme si psaní potají.

   

Jak se máš a jak se mám, co děláš a co dělám, jak se mi moc líbí a já jí, psali jsme si psaní potají.   

Refrén: 

Miloval jsem Květu z plátěnýho stanu s dřevěnými dvířky. 

Miloval jsem Květu z plátěnýho stanu, psali jsme si psaní potají.   

Venku pralo slunce Květa byla kus, v duchu jsem si říkal hochu dnes to zkus, napsal jsem ji v psaní večer po večerce dorazím.  

Květa souhlasila, v psaní napsala mi, že se hodně těší, večerka je v devět, tak to v deset stačí. 

Jen jestli mi nevadí, že tam bude Renata celou dobu s námi, a to psaní obratem, po Renatě poslala mi.   

Refrén: 

Miloval jsem Květu z plátěnýho stanu s dřevěnými dvířky. 

Miloval jsem Květu z plátěnýho stanu, psali jsme si psaní potají.   

Renata mi donesla psaní od Květy, jak budeme všichni ve stanu zalezlí. Až tady jsem si všiml, jaká je vlastně kus, 

hned jsem si řekl hochu, tak to rychle zkus. Ona nebyla proti, to byly krásný časy, psali jsme si s Renatou…………..  

Jak se máš a jak se mám, co děláš a co dělám, jak se mi moc líbí a já jí, psali jsme si psaní potají.    

Refrén: 

Miloval jsem Renatu z plátěnýho stanu s dřevěnými dvířky. 

Miloval jsem Renatu z plátěnýho stanu, psali jsme si psaní potají.   

A bylo nám krásných deset let.  

Text: Miloš Václav Haták - 26.08.2023/23:00 

Hudba: Roman Štefel      

Ploužím se městem a nic už na něm nemám rád.