představování

Vždy představujeme společensky méně významnou osobu člo­věku významnějšímu. Muže představujeme ženě, mladšího staršímu. Způsob představování má svá další pravidla. Dříve bylo v pod­statě nepřípustné představit se sám. Představení musela vždy zpros­tředkovat třetí osoba. Dnešní společenská konvence toleruje i představení přímé. Neznamená to ovšem, že bychom způsob nepřímého představení měli zavrhovat a pokládat ho za přežitý. V některých si­tuacích je nejen vhodný, ale dokonce nutný, a to při oficiálních a společensky významnějších příležitostech. Při pracovních kontaktech je přípustné a často dokonce ne­zbytné představení přímé. V těchto případech se dokonce prefe­ruje stručnost a neokázalost. Při obchodních a podobných jedná­ních tedy stačí pozdravit a říci „Jsem Jan Novák, zástupce firmy té a té.“ Po stisku rukou se již můžete věnovat předmětu jednání. (še­tříte tak čas svého partnera, ohleduplnost je základní vlastností slušně vychovaného člověka.)   Přímé představení při formálnějších příležitostech je vhodné za­hájit poněkud obřadněji „Dovolte, abych se vám představil“. Ne­vyhrkneme ihned své jméno, protože váš slušně vychovaný partner by měl mít příležitost skutečně vám to dovolit - jemným pokynutím hlavy, úsměvem, gestem. Pak teprve řekneme své jméno a stiskneme podávanou ruku. Při představování třetí osobou, které má nejobřadnější formu, osloví tato osoba společensky významnějšího člověka (staršího, ženu atd.): „Pane XY, dovolte, abych vám představil pana AŽ.“ U osob zná­mých, společensky vysoce postavených neoslovujeme jménem, ale pouze titulem, funkcí. Pravíme tedy, pane prezidente, pane ministře, pane řediteli... Významné umělce oslovujeme Mistře. (Ženskou po­dobu toto oslovení nemá). Jména představovaných osob uvedeme i s akademickým titu­lem (inženýr, doktor, profesor, akademik atd.), ve služebním styku je nutné uvést funkci (ředitel, náměstek, vedoucí oddělení, prokurátor, primář atd.). Při představování je vhodné stručně blíže charakterizovat před­stavované osoby - jejich zájmy, přednosti, důvod, proč stojí za to se s nimi seznámit. Umožňujeme tím představeným partnerům navázat bez obtíží konverzaci. Po úvodní formuli se oba představovaní jemně ukloní a společen­sky významnější osoba nabídne ruku ke stisku (to je v našich podmín­kách povinností, opomenutí by mohlo být vykládáno i jako urážka). Zvykem je i při stisku rukou pronést jednu z variant věty „těší mě, že vás poznávám“. Potěšení má projevit první, a především osoba společen­sky významnější. Při představování muži musí v každém případě stát (netýká se pouze velmi starých, nemocných a invalidních). Žena smí sedět, je-li jí představován muž nebo výrazně mladší žena. Vstávat muž při před­stavování také nemusí v divadle po zasednutí, kde to nedovoluje úzký prostor uličky. Je ale samozřejmě daleko vhodnější, abychom s před­stavením počkali až na přestávku.  

Vizitky       

K představování patří také vizitky, navštívenky. Jejich původním účelem bylo ohlášení návštěvy - odevzdávala se služebnictvu a podřízenému personálu v úřadech. 

V osobním styku je v tomto smyslu již obvykle nepoužíváme, ale při služebních jednáních je tato forma představení se dokonce společensky nejsprávnější. Vizitku odevzdáme sekretářce, ta nás ohlásí a oznámí nám, zda či kdy můžeme být přijati. Jestliže přijetí následuje ihned, a osloví-li nás přijímající jménem (a to je vhodné), nepředstavujeme se již znovu. Při obchodních jednáních se společensky rovnocennými partnery je naopak vhodné odevzdat vizitku až po představení nebo i v průběhu vlastního jednání. Vizitky můžeme použít i pro předání jednoduchého vzkazu (píšeme jej na druhou stranu vizitky). Přikládáme ji také k dárkům a kvě­tinám, nepředáváme-li je osobně. Vizitkou je možné poděkovat za blahopřání nebo dárek (do levého dolního rohu připíšeme p.r.), můžeme ji použít i pro blahopřání (pak píšeme p.f., u blahopřání k novému roku připojujeme letopočet).