Před příchodem do restaurace by mělo být všem zúčastněným jasné, jedná-li se o pozvání, nebo o přátelské setkání, kdy každý platí sám za sebe. Pří takovém posezení u kávy nebo společném obědě v pracovní den by ženy neměly očekávat, že muž (kolega známý) bude za ně platit. Jeho povinností je postarat se o ženu, jak už bylo řečeno, v takovémto případě je muž v roli kolegy, nikoli kavalíra. Tohle by si měly uvědomit hlavně mladé dívky, které někdy od svých spolužáků a kamarádů čekají, že za ně zaplatí, aniž respektují, že oni jsou ve stejné finanční situaci, tedy závislí na rodičích. Domníváme se, že v takovýchto případech je na místě otevřenost. Není třeba se-složitě omlouvat (protože není za co, nic jsme neprovedli), ale jednoduše přátelsky seznámit dívku s vlastní finanční situací. Muž si musí uvážit, jakou formulaci při domluvě zvolí. Pozváním je míněno pozvání doslovné (např. „zvu tě na…“, „dovolíte, abych vás pozval do...“) Je-li jasný smysl setkání, nemůže docházet k trapným situacím nebo dokonce nepatřičným dohovorům při placení. Rov­něž skládání se na účet v přítomnosti vrchního je naprosto nevhodné. Nejobvyklejší způsob placení v našich restauracích je jasným obrazem (a samozřejmě zdaleka ne jediným příkladem) úpadku společenského chování v zemích rozvinutého socialismu. Účet vypsaný a spočítaný „v zákulisí“ by měl vrchní (po dotazu, platí-li každý zvlášť, či platí-li se dohromady) přinést na talířku. Neměl by tedy vy­zvídat na hostech, co měli, počítat u stolu a přede všemi oznamovat celkovou sumu. Mimo jiné tím zbavuje hosta možnosti účinné a včasné kontroly účtu. Jde tu jen o zvykové právo, jako důsledek převahy obsluhujících nad zákazníky (ať už v restauracích, nebo ob­chodech). Snad můžeme předpokládat i tady změnu. Spropitné není urážkou, ale vyjádřením hostovy spokojenosti. Nejvhodnější formou jeho podání je nechat si vrátit po zaplacení účtu drobné a zpátky na talířek dát spropitné ve výši, jakou uznáme za vhodné, Platí-li se bez talířku, pak je lepší položit spropitné před číšníka na stůl, než zaokrouhlovat účet na vyšší částku. Obvyklá výše spropitného by měla činit přibližně 5-10 % z účtu, částky nižší, ba i vyšší nesvědčí o našem společenském taktu. Jsme-li s obsluhou (případně kuchyní apod.) výrazně nespokojeni, není naší povinností dávat jakékoli spropitné a nenechme se nutit například váhavým vracením drobných. Trpělivě vyčkejme, až se vrchní „dopočítá“. Své rozhod­nutí nedat spropitné nemáme provázet žádným dalším komentá­řem. Není-li v účtu něco v pořádku, klidně požádáme o opravu; nemáme-li pravdu, omluvíme se.   

Při odchodu z restaurace platí opačné pořadí, než při příchodu. Muž pomůže dámě při vstávání (vstane první a poodsune jí židli, kte­rou pak zase vrátí na místo), pokud tak neučiní číšník. Když pouští pán dámu první do dveří, dveře ji přidrží, u šatny pomůže do kabátu.